VFX, O KTERÝCH NEMÁ DIVÁK VĚDĚT

Když si divák všimne efektu, efekt selhal. Proto se náš obor jmenuje invisible VFX: cílem není ukázat, co technologie umí, ale aby záběr vypadal, jako že se to tak prostě natočilo. Rozšíření ulice za okrajem záběru, kterou nebylo možné uzavřít. Odstranění moderní dopravní značky z historické scény. Prodloužení interiéru, který ve skutečnosti končí o tři metry dřív. Změna letního dne na zimní.

Klasická VFX studia to zvládají velmi dobře, ale u rozpočtů, které si střední firma na reklamu nedovolí. Generativní pipeline umí velkou část těch samých úloh za výrazně menší peníze — ne proto, že by šidila kvalitu, ale protože nepotřebuje ruční modelování a rendering každého prvku.

Nejčastěji nás firmy volají, když mají natočený materiál, který skoro funguje. Záběr je dobrý, ale v pozadí je něco, co tam nemá být, nebo prostředí není dost velké, nebo se natáčelo v jinou sezónu, než kampaň potřebuje. To všechno se dá spravit, aniž by se muselo znovu natáčet.

Nejsilnější výsledky nedává ani čistě natočený, ani čistě generovaný obraz, ale jejich kombinace. Natočí se to, co musí být reálné — konkrétní tvář, produkt v ruce, konkrétní místo — a zbytek světa se dogeneruje. Divák pak vidí věrné jádro záběru v prostředí, které by se nedalo postavit ani za velký rozpočet.

V praxi to znamená, že od vás dostaneme plate, tedy natočený záběr, a pracujeme do něj. Potřebujeme materiál v co nejvyšší kvalitě, informace o objektivu a ideálně i referenční fotky místa. Čím lepší podklad, tím méně je na výsledku vidět, kde končí kamera a začíná generovaný obraz.

Tuhle logiku používáme i obráceně. Když je celý záběr generovaný, ale klient potřebuje, aby v něm byl přesně jeho produkt nebo přesně jeho logo, vkládáme reálný prvek do generovaného světa. Je to stejná disciplína, jen z druhé strany.

Nejčastější důvod, proč AI video vypadá jako AI video, je tvář, která se mezi záběry nepatrně mění. Divák nemusí umět pojmenovat, co je špatně, ale nevěří tomu. Udržet stejnou postavu přes desítky nebo stovky záběrů je proto nejtvrdší zkouška každého pipeline.

My jsme si tím prošli na filmu Mindfall Protocol — třiatřicet minut, stovky záběrů, postavy, které musí být pořád tytéž. Řešíme to zámkem postav ve vizuální bibli: každá postava má definovanou podobu, kostým a props a všechny záběry vycházejí z téhož zámku. Není to funkce modelu, je to postup. Když se vás dodavatel na tuhle otázku vymluví na model, nemá na to metodu.