Filmová dlouhá forma, kterou unese malý tým

U třicetisekundového spotu se dá kontinuita uhlídat silou. U třiatřicetiminutového filmu ne - a přesně tam se pozná, jestli má studio metodu, nebo jen štěstí. Postava se musí přes stovky záběrů tvářit stejně. Prostředí musí mít pořád stejnou logiku, i když se do něj vrátíte po dvaceti minutách. Světlo musí odpovídat času, který příběh říká, že je.

Praktický poznatek z Mindfall Protocolu je, že generování je nejmenší část práce. Ohromná většina času padla na přípravu - scénář, rozzáběrování, vizuální bible, zámek postav a prostředí - a na postprodukci. Kdo začne u promptů, dopadne u řady hezkých nesouvisejících klipů. Kdo začne u scénáře a shot listu, dostane film.

Druhý poznatek je o rozpočtu. Přibližně 3 300 dolarů v AI kreditech je pravdivé číslo, ale je to jen cena výpočtu. Reálná cena filmu byla dva měsíce práce šestičlenného týmu. Když někdo tvrdí, že AI film stojí pár tisíc korun, mluví o kreditech a mlčí o řemesle.

Celovečerní AI film je technicky možný, ale nebudeme předstírat, že je to totéž jako třiatřicet minut. S délkou neroste náročnost lineárně - roste práce s kontinuitou, a ta je nejdražší položkou. Když se nás někdo zeptá na devadesátiminutový film, začneme rozsahem a termínem, ne slibem.

Stejně tak neděláme kompletní klasickou produkci. Nemáme kamery ani štáb na natáčení. Když projekt potřebuje reálné lokace a živé herce, jsme dodavatel jedné vrstvy, ne hlavní produkce - a je lepší to říct na začátku než v polovině.